Publikováno: 28.8.2021
Čas utíká velice zběsile a 27.8. to bylo už 11 let, kdy se odebral do onoho pověstného nebeského báru mezi opravdu vytříbenou společnost zakládající člen Nezmarů Zdeněk Hejkrlík.
Podařilo se tehdy, hlavně díky jeho ženě Janě, shromáždit pár soukromých nahrávek Zdeňkovy hudební produkce a vybrat z nich materiál na vzpomínkové album. Nahrávky samozřejmě nejsou nijak technicky dokonalé, ale o to tehdy nešlo. Na Zdeňka tak zůstala hmatatelná a poslouchatelná vzpomínka a kdykoliv jí slyším, vždycky se mi vybaví naše společné začátky s Lubošem Hrdličkou a Zdenálem Svobodou, na neskutečnou srandu na zkouškách a první kapelní krůčky na cestě, která dovedla Nezmary až tam, kde jsou dneska. Tehdy jsem napsal sleeve note na tuhle desku, ale nějakým řízením osudu se na obal nedostalo, tak vám ho nabídnu dneska. Ono to totiž platí nejen vůči Zdeňkovi. Myslete na to, až “nebudete mít čas” někomu zavolat, nebo se s ním setkat.
Pavel Zajíc 🐇
******************
Ahoj, Zdenku!
Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát sleeve-note na tuhle desku za takovýchhle okolností. On si člověk vždycky říká zejtra, zejtra a pak se objeví ta zubatá mrcha a najednou už žádný zejtra není…
A je pozdě říkat si, že jsem přece jenom měl zavolat, přijet, zahrát si a zavzpomínat na začátky, koneckonců musely to být dobré základy, když na nich ten nezmarský domeček stojí už 33 let. A až mě děsí, jak malicherné jsou najednou ty důvody, proč to nešlo. Bude mi ten můj člověčí dluh vůči Tobě už napořád sedět v týle. A tenhle dokument by nám měl všem připomínat, že nic není navěky a že času je vždycky tak nějak míň, než si všichni myslíme…
Pavel
