Hlavní stránka - novinky

Za Vaškem Součkem

Publikováno 26.4.2022

Tak a je to tady zase! Opět bude tenhle, už tak zraněnej svět, chudší o další zdroj srandy a moudrosti zároveň. Po týhle planetě běhá spousta lidí, kteří tady nemuseli bejt vůbec nikdy, a bylo by líp, ale ta sekačka s kosou vždycky neomylně sáhne tam, kde to naší „sociální bublinu“ zabolí nejvíc.

S Vaškem Součkem jsme toho zažili tolik, že se to všechno ani nedá zapamatovat. Ale vždycky tam byla ta sranda a moudrost, kterou jsem zmiňoval v úvodu týhletý neveselosti. S jeho domovskou Lokálkou nás pojilo – a pojí pořád – ono „úhlavní přátelství“, což je velice výstižný termín také z Vaškovy kebule. Nebudu teď vzpomínat na všechny ty večery, při nichž jsme brečeli smíchy, protože je mi do breku z úplně jiných důvodů.

Kousek po kousku se mi začíná ztrácet svět, kterýmu rozumím a kterej jsem měl rád, a to s každou takovouhle ranou. Bude mi chybět ten „znalec problematiky“, moudrej chlap s obrovským smyslem pro humor, kterých už moc není nebo o nich aspoň nevim.

Je mi mizerně, a tak jen doufám, že až se tam nahoře potkáme, tak zase uslyšim ono obligátní: „Takovej to mohl bejt krásnej věčnej život, kdyby ses tu neobjevil!“

P. Z. 🎸🐇

Mikimu je 80!

Publikováno 11.4.2022

Dovolil bych si začít parafrází klasiků: po téhle planetě běhá spousta třicetiletých, kteří tady už 200 let nemuseli bejt! Tahle myšlenka pochází ze slavné forbíny Miroslava Horníčka a Jana Wericha, v níž se tito moudří klauni zabývají pojmem relativity.

Já zase znám jednoho, kterej je tady 80 let a kdyby tady byl 200 let předtím a 200 let do budoucna, pořád to bude málo, protože má pořád co říct. S Mikim Ryvolou (neboť o něm tady řeč se vede) jsme se seznámili někdy v roce 1982 – myslím osobně, protože jeho písničky jsme znali už od dob, kdy nás prvně přetáh přes frňáky kouř táborovýho ohně.

A najednou se z onoho, ve výšinách našeho obdivu se vznášejícího legendy, vyklubal docela normální chlapík. I když normální – co je to normálnost? Kdyby ona pověstná bolševická normalizace v 70. letech probíhala v duchu normálnosti tohohle člověka, býval by tu byl ráj na zemi. Ale jak víme, do ráje na zemi měla ta vláda buranských blbců značně daleko, a tak jsme pro sebe objevili takovou oázu, říkalo se jí Fort Hazard, kam jsme se jezdili „nadýchat čerstvého vzduchu“ i když i to bylo relativní, neboť v oáze bývalo nahuleno jako ve slavné scéně z Limonádového Joea. Ale to tehdy nikdo neřešil, pro nás to byl kouzelný kout, kde se nám dostalo takřka smrtelné dávky muziky a srandy, chytrýho povídání, kamarádství a objevování stále něčeho nového včetně mezilidských – spíše mezikamarádských vztahů a to i mezi chlapama a ženskejma, do nichž jsem pronikal dlouhá léta (myšleno do těch vztahů – aby nedošlo k mejlce), než jsem jim byť jen částečně porozuměl.

A ze vzájemného muzikantského pochopení vznikla mnohaletá spolupráce Mikiho a Nezmarů a dokonce vzniklo i trio Miki, Jim a Zajda, které pokračovalo v cestě Hoboes, neboť tahle kapela už tehdy nějak přestávala fungovat. Ze spolupráce Mikiho a Nezmarů vznikla řada nahrávek, které dělaly, a věřím, že budou dělat i do budoucna radost všem příznivcům téhle muziky. Záměrně jsem tady nerozebíral historii Hoboes a Zlatého Klíče, to p.t. čtenář buď ví, nebo se to dozví téměř kdekoli. Já jsem chtěl jenom říct, že setkání s Mikim byla ta nejhezčí věc, která nás v muzikantském životě potkala a pokud budu mluvit za sebe, tak i v mém životě osobním.

Chvíle, které jsme před 20 lety s Mikim strávili sami dva ve studiu při práci na desce „Písně Wabiho a Mikiho“ a za přítomnosti výtečné kořalky z baru Honzy Friedla řešili bolesti tohoto světa, patří k mým nejsilnějším životním zážitkům a že už jsem toho zažil!

Mikimu teď budou k jeho 80. přát všichni všechno možný, ale já půjdu trochu proti proudu a budu přát ne Mikimu, ale sobecky sobě abych ho měl pořád nadosah tak jako doteď, jak dlouho to jen půjde!

Zajda 🐇🎸

Ukrajino drž se!

Publikováno: 10.3.2020

Tak doufám, že už definitivně pochopili i ti, kteří doteď tvrdili, že ošklivý Západ chudáčky Rusy nezodpovědně provokuje a že soudruh Putin nemůže jinak, než trpělivě odvracet hrozící agresi ze strany NATO. Začalo to už brdským radarem, kdy jsme si chtěli pořídit pořádnej zámek na domovní dveře a profláknutej zloděj odvedle začal pištět, že ho ten zámek ohrožuje a kdesi cosi.

Tyhle ublíženecký brekoty koneckonců známe i z vlastního hřiště a je to stejná sorta se stejným kágébáckým pozadím. Celej svět věřil, že takovou sviňárnu kremelskej skřet neudělá, ale holt se pletli i jeho dlouhodobí přívrženci. Udělal, a zaslouží si hluboký opovržení celýho světa a izolaci tohohle pronároda od všech kulturních aktivit civilizovaný společnosti. Včetně zlodějských oligarchů a bohužel i sportovců a umělců. A pokud nějakej krasoduch bude chtít mluvit o kolektivní vině, ať si o ní jde pobesedovat s ubrečenejma mámama do kyjevskýho metra.

Vyřazení Rusů ze slušný společnosti je jediný, čemu budou rozumět všichni. Odstřižení od SWIFT je samozřejmě dobrej krok, ale 95 % mužiků neví, o co jde. Až když je vysypou ze zahraničních turistických destinací a neuvidí svojí sbornou na mistrovstvích světa ve všech disciplínách, třeba pochopí, že jim doma lžou a zařídí se podle toho. Všichni přece blbí bejt nemůžou. Jistě, že v Rusku žije spousta slušnejch lidí, ale to na Ukrajině žije taky a obyčejní Rusové, pokud se proti zlu neozvou, budou holt přiřazovaný k tomu zlu. Na rozdíl od kolektivní viny je tohle druhá strana mince, zvaná kolektivní zodpovědnost.

Třeba jim tohle všechno pomůže pochopit, jakej dobytek v tom Kremlu sedí, že žádnej strom neroste do nebe a že na každou svini se někde vaří voda.

Ukrajino drž se!

P. Z. 🐇🎸