Publikováno: 22.1.2020
Není to dobrá zpráva pro tenhle náš svět, ale vzhledem i ke svému věku Aligátora chápu. Ale stejně je mi to líto! Na Mohelnickém dostavníku jsme hráli, ani bych nespočítal kolikrát, a to v pozicích od vykulené začínající trampské kapely až po suverény ve fracích se symfonickým orchestrem za zády. Ale vždycky jsme tam našli partu lidí, kvůli kterým byla radost se tam vracet, ať už ze strany pořadatelů, nebo diváků. Jenže všechno jednou skončí, ať se nám to líbí nebo ne, ale ty zážitky, ty už nám nikdo nikdy nevezme! A tak připojuju jednu vzpomínku na Mohelnický dostavník z roku 1994 a Aligátorovi přeju pevný zdraví a můžu ho ujistit, že kamarádí nezapomínají!
Zdravice Aligátorovi
Jak mnozí z vás vědí, Aligátor je přezdívka Pavla Nenkovského, neúnavného organizátora zejména Mohelnického dostavníku. V roce 1994 oslavil tento festival folkové, country a trampské muziky své 20. Narozeniny a Nezmaři byli poctěni úlohou zahajovačů. Den před koncertem sice lilo jako z konve, ale nakonec se Manitou přestal hněvat a na slavnostní zahájení už svítilo sluníčko a Vašek Souček.
Stateční bojovníci!
Velký je Manitou a milostivě hledí na svá dítka, která si velmi oblíbil. Před mnoha a mnoha lety v těchto místech indiánský lid pokojně žil, lovil, pěstoval sladké brambory, kyselé zelí a vychovával nové generace statečných bojovníků.
Ale tito bojovníci neznali žádné písně, jimiž by po večerech ve svých tee-pee osvěžili ucho, unavené za celý den lovu smrtelným chroptěním skolené zvěře. A tak se Velký Duch rozhodl, že se již déle nebude dívat na to, jak bojovníci místo toho, aby písněmi velebili velikost Manitouovu, nechávají si od svých squaw přežvykovat kůže.
Je tomu už tolik let, kolik má šikovný dospělý bojovník prstů na všech rukou a nohou, co seslal na zem statečnou bledou tvář jménem Old Aligátor. Tento bílý bojovník vnesl světlo do životá mého lidu, neboť ve svém voze taženém mustangy přivezl mnoho písní, které roztančily duše stepního národa. Statečný Old Aligátor nenalezl ihned pochopení u rudých mužů, zejména těch, kteří tábořili na Národním výboru. Musel projevit mnoho statečnosti, moudrosti a lstivosti, aby mohl prostému indiánskému lidu rok co rok předat poselství Velkého Ducha. Díky dobrému Manitouovi se však šlechetná věc podařila a tak letos, stejně jako každým rokem, sjíždějí se koncem indiánského jara bojovníci, aby potěšili svá srdce novými písněmi.
Veliký Manitou hledí z modré oblohy na tisíce vlastnoručně osprchovaných bojovníků, a tak dnešní slavnostní obřad může být zahájen.
O dobrém srdci a velkorysosti Old Aligátorově svědčí i to, že průvodní slovo svěřil mužovi, který jinak mezi bojovníky nemá žádné vážnosti, neboť ztratil svůj skalp.
Nechť Velký Manitou dodá Old Aligátorovi a jeho bojovníkům mnoho síly a nových nápadů do dalších jízd jeho Dostavníku a můj lid se bude těšit na další písně, jenž mu zpříjemní jeho nelehký život.
To přeje Old Aligátorovi jménem svého lidu jeho náčelník Zpívající Zajíc! HOWGH!!!