Publikováno: 28.2.2021
Vážení a milí! Doba vymknuta z kloubů šílí, jak by pravil klasik, a tak si říkám, že by bylo dobře, abych vám dodal trochu optimismu a naděje do budoucna.
Zvonka to tak naozaj nevyzerá, naši nejvyšší se jebou navzájem kdo protlačí na nákup testů pofidernější firmu, místo aby vymysleli něco smysluplného. Jenže jak překročit svůj stín, že? V hytlermarketech musí být české potraviny, na to už je zákon, ale o české roušky, respirátory a testy naše čacká vláda nějak nejeví zájem. Nenažranost našich představitelů z toho kouká jak péro z gauče a ti syčáci už se ani nesnaží to maskovat. Ale já vám slíbil optimismus a naději a teď na vás takhle! Naštěstí ještě fungují nezávislá media jako třeba servery D-Fens, Pravý prostor, nebo Neviditelný pes, kde si (zatím ještě) můžete přečíst články od i renomovaných autorů, kteří jednak disponují přesnějšími informacemi a jednak prostě umí psát líp než já 🙂.
Tak já vám teda nabídnu opět něco ze svého obézního archivu, zůstanu ještě u od posledně nakousnutého tématu, jímž byl Spirituál kvintet. Před mnoha a mnoha lety jsme byli (k naší obrovské radosti a pýše) pozváni na oslavu tehdy teprve šedesátých narozenin Jirky Tichoty. Celé to proběhlo v jakémsi obskurním báru v Praze a my jsme tehdy Jirkovi přivezli dárek. Anžto je fanatickým (a vysoce profesionálním) sběratelem rozličných hmyzáků, nabídli jsme mu inovované know-how pro jejich lov. Zastaralá metoda spočívala v tom, že lovec někde mimo civilizaci rozprostřel kolmo k zemi velké bílé plátno a jal se na něj svítit silnou lampou. Zblblí hmyzáci, vida světelnou bránu do jiného, lepšího světa, houfně přilétali k této pasti, byli jati a bílé plátno bylo tím, co mnozí z nich viděli naposled v životě. Jejich zvěčnění v krabici od bot se skleněným víkem jim pak mohlo být chabou odměnou za zpackaný život.
Ovšem vláčet s sebou někam do hor smotané plátno a dostatečně silný světelný zdroj bylo namáhavé i pro atletičtější entomology, než byl rachitický Dr. Tichota, a tak naše řešení spočívalo v tubě bílé tělové barvy (kterou, jak víte používali i jiní klauni) a v silné čelové lampičce, kterou bylo lze nasměrovat díky ohebnému kloubu na nabílený obličej lovce. Materiální i váhová úspora zde byla jednoznačná a věříme, že Dr. Tichota tímto způsobem významně rozšířil své sbírky. Nádavkem ještě od nás obdržel báseň, ku jejímuž úplnému pochopení bylo nutné toto poněkud rozsáhlejší úvodní slovo.
LOVEC [18.4.1997]
Jaké to světélko v kopcích se mihotá
K němuž se převzácné slétají můry
Snad je to samotný plamének života
Pro něj teď opouští bezpečí kůry
Z všelikých úkrytů nočnice krásné
Opile vzlétají vstříc tomu jasu
Prasilou vábí je světélko jasné
Netuší že zrnko zbývá jim času
Svět se jim rozletí v barevné papírky
Naposled v životě obletí sosnu
A pak se propadnou určeny do sbírky
V lahvičce s éterem věčného do snu
Sen je to věčný sic není však marný
Nad jejich tělíčky znovu a znovu
Velebíce um svůj lovec náš švarný
Předvádí technické finesy lovu
Jaké to světélko v kopcích se mihotá
K němuž se převzácné slétají můry
Na bílo natřený pan doktor Tichota
Čelovou lampičkou osvícen shůry!
Tak snad už tahle doba pitomá nějak skončí a my se s vámi budeme moci setkat i jinak, než pomocí takovýhohle pokoutního dopisování. Tak hlavy vzhůru, není to sranda, ale zase to není taková tragédie, která by se, pokud budeme rozumní aspoň my, nedala zvládnout.
P. Z. 🐇