Za Vaškem Součkem

Publikováno 26.4.2022

Tak a je to tady zase! Opět bude tenhle, už tak zraněnej svět, chudší o další zdroj srandy a moudrosti zároveň. Po týhle planetě běhá spousta lidí, kteří tady nemuseli bejt vůbec nikdy, a bylo by líp, ale ta sekačka s kosou vždycky neomylně sáhne tam, kde to naší „sociální bublinu“ zabolí nejvíc.

S Vaškem Součkem jsme toho zažili tolik, že se to všechno ani nedá zapamatovat. Ale vždycky tam byla ta sranda a moudrost, kterou jsem zmiňoval v úvodu týhletý neveselosti. S jeho domovskou Lokálkou nás pojilo – a pojí pořád – ono „úhlavní přátelství“, což je velice výstižný termín také z Vaškovy kebule. Nebudu teď vzpomínat na všechny ty večery, při nichž jsme brečeli smíchy, protože je mi do breku z úplně jiných důvodů.

Kousek po kousku se mi začíná ztrácet svět, kterýmu rozumím a kterej jsem měl rád, a to s každou takovouhle ranou. Bude mi chybět ten „znalec problematiky“, moudrej chlap s obrovským smyslem pro humor, kterých už moc není nebo o nich aspoň nevim.

Je mi mizerně, a tak jen doufám, že až se tam nahoře potkáme, tak zase uslyšim ono obligátní: „Takovej to mohl bejt krásnej věčnej život, kdyby ses tu neobjevil!“

P. Z. 🎸🐇