|
 Dvacet pět let je po čertech dlouhá doba. Z hlediska geologické historie naší planety samozřejmě ne, ale je to přeci jenom třetina průměrného lidského života. A přesně takovou dobu už existuje naše sdružení rozdávačů radosti, jemuž jsme kdysi dali prozíravý název NEZMAŘI.
Když jsme se před zmíněným čtvrtstoletím sešli na první zkoušce se Zdeňkem Hejkrlíkem, Zdeňkem Svobodou a Lubošem Hrdličkou u Hrdličků ve sklepě, asi nikoho nenapadlo, jaké tato schůzka bude mít následky. Natož, že muzika se stane hlavní náplní našeho života. To už ale mluvím za sebe, protože z těch zakládajících členů jsem nakonec zbyl sám, ale bez nich by tahle kapela nevznikla a nemohla by se tudíž rozvinout do stávající krásy. A od samých začátků už u všeho dění nechyběli Tonda s Jimem a můžou mi potvrdit, že od těch dob se toho semlelo, dobrého či méně dobrého, opravdu hodně. Byla to spousta zásadních změn, společenské i osobní převraty, pár nových lidiček jsme pomohli přivést na svět, pár lidiček, kteří nám drželi palce v našich začátcích už na nás čeká u nebeského baru, už si ani nevzpomenu, kolik písniček jsme hráli a kde všude jsme byli, ale jedno vím jistě. Stálo to za to! Samozřejmě předpokládám , že to ještě bude pokračovat, ale i tak toho bylo na několik krásných životů.
 Nejsa bilancovací systematik, rád se této činnosti vyhnu a jen doufám, že bylo víc lidí, kterým naše muzika jakkoliv v rámci možností pomohla, nebo aspoň docela obyčejně udělala radost. A pokud snad někomu lezeme krkem, tak se nedá nic dělat.
Dvacet pět let tedy můžeme sečíst a podtrhnout, ale vzhledem k tomu, že nás muzika ještě nepřestala bavit, lze očekávat, že se se mnou, Tondou, Šárkou a Jimem budete i nadále setkávat a že si nenecháte ujít některý z našich koncertů, v nichž vám budeme populárně naučnou formou přibližovat vznik a vývoj Nezmarů jako muzikantského druhu.
Takže pokud bude čas ubíhat takovou šílenou rychlostí jako dosud, vrhneme se na přípravy oslav třicátého výročí co nejdřív, abychom to neprošvihli.
Milí přátelé, zachovejte nám přízeň, pokud se vám naše muzika nelíbí, tak to nikde neříkejte, ale pokud se vám líbí, tak to naopak říkejte všude! Těšíme se na setkávání s vámi během dalších nejméně 25 let.
Jménem Nezmarů Pavel Zajíc
Významné výročí si zaslouží významnou oslavu, a tak jsme se po slavnostním koncertě v Č.Budějovicích sešli v autokempu Podroužek u Netolic, kde jsme oslavili už své dvacetiny a který se pro tento účel velice osvědčil. Za dobu našeho hraní jsme získali spoustu přátel a s těmi jsme se po tři dny užívali. Obavy, jestli to tak dlouho vydržíme, se rychle rozplynuly. Ale stálo to za to, opět jsme, ku radosti své i svých přátel, řádně zatřepetali praporem. A tak nezbývá, než se těšit na třicátiny a už se pomalu začít připravovat.
U příležitosti významného jubilea souboru se pokusím zodpovědět asi nejčastěji nám kladenou otázku - jak vznikl názvem Nezmaři? To bylo tak. Onoho památného dne roku sedmdesátého osmého jsme my, všichni tehdejší členové vzali papír a napsali jsme asi 60 názvů, které připadaly v úvahu. A pak jsme je demokraticky, od toho nejblbějšího začali vyškrtávat. Do finále se dostaly názvy dva- Klívie, což je jakási pokojová květina, a Nezmaři, což jsou ... však víte. Klívie byla nakonec poražena na hlavu neboť jsme se v bujarém věku 23 let cítili čímkoli jiným, jenom ne pokojovou květinkou. Ano, vážení přátelé, tak se rodí legenda...
Zleva: Zdeněk Svoboda, Pavel Zajíc,
Zdeněk Hejkrlík, Luboš Hrdlička
|
|
|
