Do Kanady se lze dostat různými způsoby. Naše cesta do země, kam se asi chce podívat každý, kdo v mládí četl dobrodružné knížky a zůstal tak trochu romantikem, začala úplně nevinně.
Minulý rok v létě jsme seděli po koncertě na náměstí v Telči a popíjeli pivo.
U stolu s námi bylo pár lidí, říkali, že žijí v Kanadě, a že se jim náš koncert líbil.
A proč prý nepřijedeme zahrát k nim, že už tam měli i Žalmana se spolem.
Na mou celkem prostou odpověď, že asi proto, že nás tam nikdo nepozval, z našich spolustolovníků vypadlo, že nás tedy tímto zvou.
A tak se opět potvrdila moje teorie, že všechno důležité se odehrává v hospodě. Plácli jsme si, že tedy za rok a rozešli se. No, a nejhezčí na tom bylo, že to mysleli vážně.

Skoro přesně za rok 30.srpna jsme přistáli ve Vancouveru, kde nás na uvítanou posypali solí a dali zakousnout krajíček chleba . Lampa a Fony, členové legendární brněnské skupiny Příboj, Dan-zakládajíci člen plzeňské osady Bumbej, Honza Vodička, zvaný Sapér a další. Už po přivítání bylo jasné, že s těmito lidmi stejné krevní skupiny, se asi nudit nebudeme.
A byla to pravda. Po krátké aklimatizaci jsme vyrazili směr Rocky Mountains. Rozdělili si nás po dvou do aut začal nepřetržitý sled krásné podívané. Kaňony, vodopády, jezera, vodopády, hory, vodopády, řeky, vodopády, lesy, vodopády a pořád dokola. Protože počasí se rozhodlo, že to všechno ještě umocní, rozpoutalo k tomu pravé babí léto. Některé pohledy na tu krásnou přírodu byly tak hezké, až to zavánělo kýčem. Kdybych to neviděl na vlastní oči, tak tomu snad nebudu věřit. Cestou jsme ještě stihli podzimní potlach.

Jedno z pravidelných setkání Čechů a Slováků, kteří žijí v různých koutech Kanady a přesto se rádi sjedou u táboráku. Přesto, že jsme s Vlajkou zahajovali Svojšice i Porty, tam uprostřed Skalistých hor u ohně na břehu řeky Saskatchewan dostala tahle píseň zase jiný rozměr.
Druhý den jsme si tuto ledovcovou řeku dokonce s kolegy z kapely sjeli na kánoi. Bát jsme se začali až když jsme naštěstí bez udělání vylezli z lodě.Ona si to totiž ta řeka metelila dost rychle, protože za půldruhé hodiny jsme ujeli asi 25km. Zima nám začala být až když jsme si uvědomili, že teplota vody byla asi 7° celsia, což není mnoho. Ale rozhodně to stálo za to. 

Potom už jsme dorazili do Calgary, kde nám dobrá duše a skvělá organizátorka Madla poskytla svůj dům, abychom se před naším koncertem zcivilizovali. Protože byl ještě den volna a naše zpěvačky Šárka s Pavlínou pociťovaly nakupovací absťák, rozhodly se strávit celý den v obchodních domech v Calgary. Pánská část souboru posílena úspěšným sjezdem řeky využila dne k jízdě po další řece - Kananaskis - tentokrát na raftu.Opět bez ztráty životů. A tak druhý den vystoupili Nezmaři před calgarským publikem v plném počtu,neboť ani zpěvačky se při nákupech neztratily. Počet členů se nečekaně rozšířil o naši bývalou zpěvačku Lenku Slabou, která v současnoti žije v Edmontonu. O tom, že vzdálenosti jsou relativní, nás přesvědčila tím, že na dvě písničky si zajela zazpívat 300 km tam a 300 zpátky. Je potěšující,že si je pamatovala i přesto, že jsme je nehráli 10 let.To už za námi byla polovina našeho pobytu. Přes americké státy Montanu, Idaho a Washington jsme se dostali obloukem opět do Vancouveru. Že cesta byla plná krásných scenerií, už snad ani nemusím popisovat. Zaujalo mě, že v národních parcích se dá při dodržování určitých podmínek kempovat. Vtip je v tom, že tato pravidla návštěvníci striktně dodržují.Až Vám někdo v hospodě řekne, že Vás zve do Kanady,tak jeďte.

Průměrné hodnocení