Už opět na mě vybyla úloha kronikáře, neboť jest třeba, aby události, k nimž došlo v druhé polovině září Léta Páně 2005 na blízkém jihovýchodě, nezmizely nenávratně v propadlišti dějin. Ne, že by to byly události, na něž by si někteří aktéři(-rky) přáli vzpomínat do konce života, ale uznejte, že máme jakousi historickou povinnost uchovat pravdu o našem životě i budoucím generacím.

Cesta byla, jak už se stalo tradicí, pestrá od samého začátku, protože autobus s podstatnou částí výpravy jel napřed a záchranný mikrobus čekal na mě a na Jima, než se vrátíme z Berouna, kde jsme měli s Nezmary koncert. Cestou do Budějovic, vědomi si toho, že se na nás čeká, jsme několikrát na delších rovinkách překročili rychlost zvuku a na delších rovinkách s kopce i rychlost světla. Moje auto mi tu cestu dodnes vyčítá a směrem na Beroun odmítá jet vůbec.
Díky jeho velkorysosti jsme ale dorazili do Budějovic včas, Jima jsem vysadil doma a odjel jsem domů. Tam jsem čekal jenom asi necelých 5 hodin, než chlapci zavolali, že už pro mě jedou. Po příčinách jejich zpoždění jsem se raději nepídil, nechtěje zahájit rekreaci náhlou srdeční příhodou.

Autobus jsme nakonec dohonili, neptejte se kde, ale pilo se červené. Po nalodění v Anconě probíhala tradiční plavba, ozdobená Metaxou, která sice vinou mírné inflace podražila v lodní suvenýrovně o 20 centů, ale ani tato částka nám v jejím nákupu nemohla zabránit.

Cesta tedy proběhla hladce a nové hudební těleso nazvané Votus band ve složení Pavel Jim Drengubák, Pavel Zajda Zajíc, Pavel Zajda Malina a Pavlína Jíšová, doplněné základním Nezmarem Zdeňkem Hejkrlíkem si pro příští dny vypilovávalo repertoár při první veřejné zkoušce.

První potíže nastaly klasicky při vylodění, neboť jsme pohřešili jednoho člena výpravy, jenž byl naposled spatřen v ranních hodinách poněkud podroušen a s boxerským make-upem na pravém oku. Hypotéz o jeho záhadném zmizení se vyrojilo bezpočet, ale k jejich potvrzení, či vyvrácení došlo až po slavnostním návratu nešťastného trosečníka, pohotově překřtěného válečnickým jménem Marco Polo, který přijel třetí den taxíkem ze Spojených Arabských Emirátů, nebo kam ta loď z Řecka pokračovala.

Ubytováni jsme byli tentokrát v penzionu Zavia. Bylo to pár metrů od penzionu Magda, kde jsme bydleli dosud, ale rozdíl v kvalitě ubytování činil několik století. Voda tekla, záchod netekl a nebezpečí výbuchu boileru nehrozilo, neboť majiteli penzionu byl patrně princip termostatu dostatečně znám.

Monokl Marca Pola jakoby byl předznamenáním ducha letošní výpravy, protože zahájil řetězec pojistných událostí, jejichž důsledné plnění by snad dokázalo zruinovat i samotného Lloyda.

Smyk na mokré vozovce, nedůslednost při ovládání silného stroje, to vše zapříčinilo nehodu Káji Amundsena a vedlo k jeho následné hospitalizaci po celou zbývající dobu pobytu. Kája se prostě ulil z náročných výprav a večírků a zatímco my, zodpovědní jsme trpěli jako zvířata, on si ležel pěkně v klidu a pohodlí a užíval si skutečné dovolené!

Při jedné z našich výprav za poznáním jsme objevili zastrčený obchůdek s vínem, kterému vládnul kouzelný dědeček. Krámek byl hned vedle kostela a dědeček dobře věděl, proč ho umístit právě tam.Sortiment vín měl sice v policích zdánlivě utříděný, ale nákup se nebezpečně podobal hazardní hře zvané ruská ruleta. Kdo neochutnal z každé lahve, kterou si odnášel, býval mnohdy dost překvapen, cože si to vlastně koupil. Ale mnohá vína se dala i pít a poslední záchranou pro ty ostatní byl svařák, jak jsme zjistili při jednom z mnohých večírků na naší terase s rozhledem do kraje.

Jedním z nejdůležitějších večerů byla sobota 24. září, na kdy vedení výpravy vyhlásilo Štědrý den. Od začátku výpravy jsme přijímali objednávky na smaženou rybu a díky našim nevšedním hereckým schopnostem nám někteří i uvěřili, že opravdu bude. V den D jsme se sešli večer na pláži, ustrojili stromeček, pozpívali koledy a obdarovali se navzájem dárky. Vánoční atmosféru umocnily členky výpravy, které po brilantním výkonu zjistily, jak se řecky řekne droždí a upekly skvělé vánočky. Štědrovečerní večeře byla sice poněkud chudší, neboť my jsme sice rybu dodali včas a v požadovaném množství kusů, ale styčný důstojník Bláha, který měl na starosti salát, raději způsobil havárii a rozbil auto, jen aby salát nemusel dělat!

Jinak ale až na pár drobných zranění ať už fyzických na pláži, či duševních v improvizované zpovědnici, proběhly Vánoční svátky hladce a křesťané nad pravoslavnými získali několik významných bodů.

Po vypůjčení smečky skútrů jsme se opět vydali na Acheron a tentokrát, vyzbrojeni zkušenostmi z minula, jsme konečně došli až do cíle, ke kamennému mostu a prastaré věštírně či modlitebně. Nevím přesně, co to bylo, ale s náboženstvím to určitě souviselo, protože jsem tam chytil modlící se kudlanku nábožnou.

Jeden ze závěrečných večírků proběhl u kouzelného dědečka a tam se objevilo i několik cizokrajných hostů, tuším Angličanů, a to co tam předvedli mě rázem zbavilo výčitek z nadměrné konzumace alkoholických nápojů ze strany mé osoby. Za svůj, poměrně dlouhý život už jsem viděl mnoho opilců, ale výkony, které podávali synové a dcery hrdého Albionu nemají v dějinách chlastu obdoby! Ale když všichni padli do mdlob a sanitky je rozvezly do okolních záchytných stanic, tak jsme si pěkně zahráli.

Ale to už se náš pobyt chýlil ke konci a do úplného odjezdu chybělo už jen několik málo úrazů. O některé se postarala děvčata na vodácké výpravě, které jsme se tentokrát nezúčastnili, další zranění byla způsobena pády z motocyklů, mě několik dní bolel zub sviňa a tak mě napadlo, že příště pojedeme místo autobusem konvojem sanitek.

Odjezd probíhal klasicky, celý den jsme uklízeli a třídili smetiště, které jsme stačili vyrobit v našem bytečku a k vrcholným zážitkům patřilo, když Fanda Kropík (!!!) v koupelně bez výstrahy vytřel!

Zážitků bylo samozřejmě víc než jsem zachytil do této zprávy, ale některé, jako výlet lodí se Stavrosem, konce některých večírků apod. budou lépe uchovány v hrobech pamětí všech zúčastněných, neboť nemohu zaručit, že tato zpráva nebude čtena před 22 hodinou.

Váš Pavel Zajíc

Průměrné hodnocení