Dvacet pět let je po čertech dlouhá doba. Z hlediska geologické historie naší planety samozřejmě ne, ale je to přeci jenom třetina průměrného lidského života. A přesně takovou dobu už existuje naše sdružení rozdávačů radosti, jemuž jsme kdysi dali prozíravý název NEZMAŘI.
Už opět na mě vybyla úloha kronikáře, neboť jest třeba, aby události, k nimž došlo v druhé polovině září Léta Páně 2005 na blízkém jihovýchodě, nezmizely nenávratně v propadlišti dějin. Ne, že by to byly události, na něž by si někteří aktéři(-rky) přáli vzpomínat do konce života, ale uznejte, že máme jakousi historickou povinnost uchovat pravdu o našem životě i budoucím generacím.
Do Kanady se lze dostat různými způsoby. Naše cesta do země, kam se asi chce podívat každý, kdo v mládí četl dobrodružné knížky a zůstal tak trochu romantikem, začala úplně nevinně.
Minulý rok v létě jsme seděli po koncertě na náměstí v Telči a popíjeli pivo.
Naše akce 
